Slovo na neděli: 32. neděle v mezidobí

© Dioecesis Žilinensis | dcza.sk  / 

1. čtení: 2 Mak 7, 1-2. 9-14

Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: „Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit božské zákony otců.“ Druhý pak v poslední chvíli řekl: „Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony.“

Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, hned vyplázl jazyk, který mu chtěli uříznout, nebojácně vztáhl ruce na oheň a neohroženě řekl: „Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím.“ Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti. Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: „Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude!“

2. čtení: 2 Sol 2,16 – 3,5

Bratři! Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději – on sám ať vás potěší a utvrdí v každém dobrém činu i slovu. Bratři, modlete se za nás, aby se Boží slovo dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.

Evangelium: Lk 20, 27-38

K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: ‚Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!“

Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Pána ‚Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým‘. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“

———————————-

Zmrtvýchvstání

Dnešní první čtení a evangelium nespojuje to, že v jednom i druhém je sedm bratrů. Pojivem je něco mnohem důležitějšího – zmrtvýchvstání. Ježíš na otázku saducejů jasně vyjadřuje pravdu o tom, že jednou všichni vstaneme z mrtvých. A sedm bratřÍ v době pronásledování zase jasně a nebojácně vyznávají víru v Ježíšem ohlášenou pravdu, když říkají, že „král světa nás vzkřísí k věčnému životu, neboť pro jeho zákony umíráme“ (2 Mach 7, 9).

Naše víra ve zmrtvýchvstání stojí na zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pokud bychom tuto pravdu popřeli, přestali v ni věřit, padá celé naše křesťanství. Proto nám Církev jako pomůcku podává responsoriový žalm, ve kterém prosíme: „Pevně ​​drž mé kroky na svých chodnících, aby mé nohy nezakolísaly“ (Ž 17, 5). Přidává k této prosbě i vyznání víry: „Až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.“ (v. 15).

Tyto texty mohou být naším programem na nejbližší dny, ale také na celý život. Vrátím se však k sedmi bratrům. Písmo nám i přes jejich vyznání, podporované jejich matkou, ukazuje důležitost společenství. Potřebujeme mít kolem sebe lidi, se kterými sdílíme stejnou víru, se kterými se navzájem povzbuzujeme a podporujeme. Jak těžko by bylo těm bratrům obstát, kdyby král používal praktiky komunistické StB a každého vyslýchal a mučil zvlášť. A jak silná jsou zase svědectví těch, kteří těmito výslechy a mučeními prošli, když říkají, že je drželo společenství. Sám jsem nějaké ty výslechy podstoupil v době, kdy už nebyly fyzicky tvrdé. Mlčet mi pomáhala myšlenka na bratry a sestry, se kterými jsem prožíval svou víru v Krista.

Hledejme proto i v této době lidi, se kterými můžeme svou víru prožívat, se kterými ve víře můžeme růst, se kterými se navzájem můžeme povzbuzovat. To je synodální cesta. Když jen chodím na mše svaté, ale s nikým o své víře nemluvím, modlím-li se jen sám, pokud jen sám čtu Písmo, či jen sám činím dobré skutky, tak jsem nasáklý duchem individualismu, který je jedním z největších ohrožení současného křesťanství. Prosme Boha, aby nás tohoto ducha zbavil a vložil nám do srdce nový zájem o lidi kolem nás. Ať se naše víra živí v reálných společenstvích, nejen na internetových stránkách, kde sice můžeme přijímat velké duchovní bohatství, ale pokud ho nedáváme dál (tedy pokud se o něj nedělíme v malém společenství), tak jsme jen obyčejní duchovní egoisté.