k zamyšlení

Z řeholních pravidel svatého Basila Velikého, biskupa

Láska k Bohu nepotřebuje učitele. Právě tak jako nás nikdo neučil radovat se ze světla, toužit po životě, mít rád ty, kteří nás přivedli na svět a vychovali. A podobně, vlastně daleko víc, ani touha po Bohu nepřichází zvenčí dík nějakému cvičení či vyučování, nýbrž od chvíle, kdy živý tvor, mám na mysli člověka, začíná existovat, je do nás v zárodku vložena duchovní schopnost a potřeba milovat. Tuto schopnost podchycuje škola Božích přikázání, pečlivě ji pěstuje, rozumně živí a s Boží pomocí ji přivádí k dokonalosti.

Líbí se mi vaše horlivost, nezbytná pro dosažení tohoto cíle. Dá-li Bůh, s přispěním vašich modliteb se pokusíme v moci Ducha Svatého, která nám byla dána, rozdmýchat jiskérku božské lásky, která je ve vás skryta.

Především si řekněme, že jsme už předem dostali od Boha sílu a schopnost plnit všechna přikázání, která nám dal. Takže si nemůžeme ani stěžovat, že se od nás žádá něco mimořádného, ani se pyšnit, že vracíme víc, než jsme dostali. Jestliže tedy těchto sil a schopností správně a náležitě užíváme, žijeme zbožným a ctnostným životem. Jestliže jich však užíváme špatně, řítíme se do neřesti.

Takže podstatu neřesti tvoří, když toho, co nám Bůh dal ke konání dobra, užíváme v rozporu s Jeho přikázáními k něčemu zlému. Naopak ctnost, kterou od nás Bůh požaduje, spočívá v tom, že toho všeho budeme užívat v dobrém svědomí a podle přikázání Páně.

Tak, a nyní budeme v témže smyslu mluvit o lásce. Když jsme dostali příkaz milovat Boha, dostali jsme zároveň schopnost milovat, která je nám hned od samého prvního okamžiku vrozena. Nepotřebujeme k tomu vnější důkazy. Každý se totiž o tom může sám a na sobě přesvědčit. Toužíme přece přirozeně po tom, co je krásné a dobré, byť se každému může zdát krásným a dobrým něco jiného. Nikdo nás nemohl učit lásce k příbuzným a přátelům a ty, kteří nám prokazují dobro, zahrnujeme přece sami od sebe veškerou přízní.

Nuže, copak je něco obdivuhodnějšího než Boží krása? Nebo jaké pomyšlení je milejší a sladší než pomyšlení na Boží velkolepost? Je nějaká touha tak mocná a tak silná jako ta, kterou Bůh probouzí v duši, která byla očištěna od veškeré neřesti a rozechvělá láskou volá: Jsem nemocná láskou? Zcela nevyslovitelná a nepopsatelná je skvělost Boží krásy!

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

(z Denní modlitby Církve)

 

Od první neděle adventní AD 2019 (do konce roku 2020) prožíváme v naší farnosti "JUBILEJNÍ ROK SV. JANA SARKANDERA" (400 let od jeho umučení, 25 let od svatořečení). 

Vloženo: 15. 01. 2020